Orientace na akordeonu
V následující lekci si ukážeme jak se orientovat na akordeonu. Kromě samotného popisu tu najdete i krátké instruktážní video a obrázkové přehledy jednotlivých částí akordeonu. Přehledy je možné otevřít i ve větším rozlišení, případně stáhnout na Slideshare.
Nejdřív se podíváme na basovou část určenou především k doprovodu, na kterou hrajeme levou rukou. Na každém akordeonu se může lišit. Nejvyšší počet basových knoflíků u běžných akordeonů je 120 ale můžeme najít i vyjímky s větším počtem basů. Nejčastěji potkáme akordeony s následujícím počtem basových knoflíků: 32, 48, 60, 80, 96, 120. Čím více basů, tím máte samozřejmě více možností pro hru a můžete hrát ve více tóninách, nicméně akordeon je tím pádem větší a těžší.
Takřka kompletní tabulka basových knoflíků u akordeonů (i tady můžeme najít vyjímky)
Přehled basové části
(přehled je v německém a zároveň také českém názvosloví - jde o rozdíl u označení tónu H, sníženého na B a pak ještě sníženého na Heses, které v anglickém názvosloví odpovídá tónům B, Bb a Bbb.
)
Na akordeonu se 120 basy najdeme 6 řad - dvě tónové a 4 akordové. První tónová řada je pomocná a doplňuje druhou základní řadu tak, abychom v jejich rámci mohli hrát na akordeonu různé přechody nebo i celé stupnice. Základní tónovou řadou je tedy až řada druhá. Zde je u většiny akordeonů vyznačena prohlubeň nebo rýha, která označuje tón C.
Vztah základní tónové řady a a řady pomocné můžeme vyjádřit následovně: pomocná řada je od základní šikmo dolů vzdálena v intervalu velké tercie, tzn. 4 půltóny. (Příklad tón C v základní řadě a šikmo dolů najdeme po diagonále tón E, tj. Velká tercie od C)
Takto můžeme samozřejmě postupovat u každého tónu v základní řadě. Obráceně lze říci, že z pomocné řady se na základní dostaneme naopak malou sextou, což je obrat intervalu velké tercie.
Zůstaneme v diagonále tzn. v šikmém směru. Šikmo nahoru od základního tónového knoflíku (např tón C) můžeme zahrát akordy následujících typů:
Durový kvintakord (např. C)
Molový kvintakord (např. Cm)
Dominantní septakord (např. C7)
Zmenšený septakord (např. Cdim)
Důležité je na závěr říci jaký je vztah mezi tóny v jedné tónové řadě. Tady vidíme že akordeon je vymyšlen opravdu důsledně :) Vezměme si jako výchozí tón C v základní tónové řadě. Zmíním ještě že tónina C dur, kterou od tohoto tónu můžeme vytvořit nemá žádný křížek ani béčko, tzn. Žádné zvýšené ani snížené tóny. Pokud zůstaneme v této tónové řadě a posuneme se výš, najdeme tón o kvintu výš (tzn. o 7 půltónů). Od tónu C nahoru tak získáme tón G. Stupnice G dur má jeden křížek (ve stupnici zvýšený tón fis). Pokud budeme postupovat dál, posuneme se opět o kvintu a najdeme tón D, kde D dur má dva křížky atd. Když to shrneme, směrem nahoru se pohybujeme po kvintovém kruhu a od tónu C nahoru postupujeme v tóninách s přibývajícími křížky.
Někdo už tuší že směrem dolů to bude podobné a je to tak. Obratem čisté kvinty (7 půltónů) je čistá kvarta (5 půltónu) a tak se směrem dolu pohybujeme naopak po kvartovém kruhu. Směrem od tónu C dolů tedy nacházíme tóny a od nich můžeme tvořit tóniny, kde naopak přibývají béčka. Směrem dolů najdeme F, B, Es, As atd...
Klávesnice - vzhledem k různému počtu basů, najdeme také různý počet kláves. Přiložený přehled ukazuje nejběžnější spojení počtu kláves a počtu basů, na které narazíme především u starších typů akordeonů. Nicméně není výjímkou i jinné spojení. Např. moje oblíbená Delicia Junior II má 72 basů a 26 kláves, což na tak malý akordeon s krátkou klaviaturou je poměrně nadstandardní.
Orientace na akordeonu 
