Hra v terciích a sextách
Hru melodie můžeme obohatit přidáním druhého hlasu. Nejčastěji přidáváme druhý hlas tak, aby melodický tón byl stále nejvyšším zahraným tónem, proto aby ho ucho posluchače dobře rozlišilo. Nejběžnější technika pro akordeon znamená přidání tercie (malá 3 půltóny, velká 4 půltóny) nebo sexty (malá 8 půltónů, velká 9 půltónů). Tercii nebo sextu přidáváme tedy zpět jako hlubší tón. Velká a malá tercie i sexta se užívají tak, aby tóny vždy náležely stupnici, od které se odvíjí tónina písně. Pro doplnění dvojhlasu písňě v C dur používáme jen C,D,E,F,G,A,H,C. Kdy použijeme tercii a kdy sextu?? Někdy jde užít obě, někdy musíme vybrat pouze jednu variantu, proto se v písni často potkáme i s častým střídáním intervalů. Důležité je raspektovat pravidlo, aby vždy se změnou akordu a na začátku taktu, oba tóny - melodický(zde je to automatické) i přidaný(tercie nebo sexta zpět) ležely v akordu, který hraje doprovod.
Příklad: jsme na začátku taktu s akordem C. Ten obsahuje tóny C,E,G. tzn. melodický tón i tón přidaný musí náležet akordu. Melodie nám začíná tónem G. Přidáním hlubší malé tercie jsme na tónu E, což je v pořádku. Přídáním malé sexty bychom se dostali na F což už je tón který v akordu není, tudíž ho nelze použít.
Kdyby ve stejném případu melodie začínala na E tak o velkou tercii zpět jsme na C což můžeme použít. Pokud bychom šli o velkou sextu zpět jsme na G což opět lze použít. Tady si můžeme vybrat, který interval použít.
No a pokud by melodie začínala tónem C, tak o malou tercii zpět je tón A, který použít nemůžeme a musíme o malou sextu zpět na tón E, který už náleží akordu.
Doufám že Vás to pro začátek neodradilo :) Pro většinu písní můžete najít už zpracované noty, takže to nemusíte řešit. Kdo by se do úpravy chtěl pustit na vlasní pěst, tak tady je malá pomoc. Ve zpracování písně se často postupuje tak aby prstoklad byl pokud možno příjemný a aby častým střídáním druhu intervalu nebyla narušená melodičnost. Obecně pokud lze hrát píseň v jednom druhu intervalu, druhý se přidává jako doplněk jen tam, kde je to nutné. Pokud se v písni objeví akordy, které nenáleží základní harmonii (v C dur - obsahuje akordy C,Dmi,Emi,F,G(G7),Am), situace se může zkomplikovat a musíme doplnit i půltóny, které obsahuje nový akord, nebo stupnice, od které by se odvíjel. Pro zpracování vybírejte zpočátku proto raději jednodušší skladby, kde máte všechny akordy z jedné tóniny.