Kvintakordy (3 tóny v rozmezí prima až kvinta)
C (tóny c, e, g) akord označený jen velkým písmenem, jde o základní durový akord (kvintakord), tzn. obsahuje Základní tón podle kterého je pojmenován (čistou primu), velkou tercii (4 půltóny po základním tónu) a čistou kvintu (7 půltónů po zákl. tónu), Pokud se za akordem objeví křížek nebo béčko, značí to pouze, že základní tón od kterého se akord staví je buď zvýšený nebo snížený C# = Cis dur a Cb = Ces dur.
Cmi, Cm, C_ ,C– , c, (tóny c, eb, g = c, es, g) (mi znamená zkratku minor = malý) jde o základní molový kvintakord, od durového se liší vlastně jen malou tercií (3 půltóny po zákl. tónu), obsahuje také čistou kvintu (7 půltónů po zákl. tónu). Pozor na poslední dva případy C- někdy může znamenat akord se zmenšenou kvintou. Často lze potkat rozlišitelnější označení s podtržítkem: C_ Akord se někdy také zapisuje jen malým písmenem. Značka m nebo mi se píše vždy do stejné úrovně s akordem a následuje vždy bezprostředně po názvu zákl. tónu. Podobně píšeme také označení maj, dim, + a – . Další značení akordu potkáme zpravidla zapsané v horním indexu, ale nelze se na to spolehnout vždy.
C+, C5#, C5+, C(#5), C aug. , (tóny c, e, g# = c, e, gis) jde o durový akord a značka za ním znamená, že akord má zvětšenou kvintu (tj. 8 půltónů po zákl tónu). Stejnou značku užijeme i pro molové akordy. Pozor u durového akordu: Všechný tóny v akordu jsou od sebe vzdáleny o velkou tercii. Praktický význam je ten že akord můžeme pojmenovat po jakémkoli tónu, který v něm najdeme, protože jeho obratem se vztahy v něm nezmění. C+ = E+, G#+. Zvláštním případem je také molový se zvětšenou kvintou např Cm+ obsahuje tóny c, eb, g# čímž se tento akord rovná kvintakordu postavenému právě na kvintě Cm+, tj durovému G#
C–, C5b, C5-,C(b5) (tóny c, e, gb = c, e, ges) jde o durový akord se zmenšenou kvintou. (tj. 6 půltónů po zákl tónu) Pozor, značka C- se někdy užívá i pro označení základního molového akordu, tedy pro akord Cmi.
C2, Csus2, (tóny c, d, g) jde o durový akord, v kterém je velká tercie nahrazena velkou sekundou, tj druhýmstupněm stupnice. U akordu C je tedy místo e tón d.
C4, Csus, Csus4, (tóny c, f, g) jde o durový akord, v kterém je velká tercie nahrazena kvartou, tj čtvrtým stupněm stupnice. U akordu C je tedy místo e tón f.
C5, (tóny c, g) Nejde v pravém slova smyslu o akord, protože obsahuje pouze 2 tóny, tj základní tón – čistou primu a čistou kvintu.
Septakordy (4 tóny v rozmezí prima až septima)
C7 (tóny c, e, g, bb = c, e, g, hes) Jde o durový akord, který má navíc malou septimu (10 půltónů nad zákl. tónem, nebo jednodušeji pro odvození napočítáme 2 půltóny zpět od základního tónu), stejné označení potkáme samozřejmě i u molových akordů Cm7 (tóny c, eb, g, bb)
C∆, C∆7 , Cmaj, Cmaj7, Cj7, CMA7 , CM7 (tóny c, e, g, b = c, e, g, h) (maj je zkratka pro major = velký) Jde o durový akord, který má navíc velkou septimu, (tj. 11 půltónů nad zákl. tónem, nebo jednodušeji napočítáme 1 půltón zpět od zákl. tónu). Pokud se ale v akordu nevyskytuje znak pro maj, jde vždy o septimu malou!
C6, (tóny c, e, g, a) Jde o durový akord s přidanou velkou sextou. Jeho zvláštností je, že když uděláme jeho třetí obrat, dostaneme akord Am7. Akordy C6 a Am7 obsahují tedy stejné tóny a můžeme je mezi sebou zaměnit. To můžeme udělat s každým durovým akordem s velkou sextou, tj. Na této sextě z tónů postavit molový septakord s malou septimou.
Podobná situace je i u molových akordů, až na to, že po obratu dostaneme molový septakord s malou septimou a zmenšenou kvintou. Tedy Cm6 = Am7/5b
C dim, C dim7, Co, Co7 (tóny c, eb, gb, bbb = c, es, ges, heses) Jde o tzv. zmenšený septakord, obsahuje malou tercii (3 půltóny po zákl.), zmenšenou kvintu (6 půltónů po zákl.), a zmenšenou septimu (9 půltónů po zákl., což odpovídá zároveň velké sextě). Jde o akord, ve kterém je každý tón od dalšího vzdálený o malou tercii, takže obraty akordu poměry v něm vůbec nezmění. V důsledku to znamená že akord můžeme pojmenovat po jakémkoli tónu, který je v něm obsažen. Tzn. C dim = Ebdim (tj.i D#dim), Gbdim (tj. i F#dim), Adim. V akordovém zápise již k značce dim nic dalšího nepřidáváme.
Cm7/5b, CØ, Cm7b5, (tóny c, eb, gb, bb = c, es, ges, hes) Jde o molový akord se zmenšenou kvintou (6 půltónů po zákl.) a malou septimou (10 půltónů po zákl.). Pro tento akord se pro jednoduchost zápisu vžila značka Ø. Všimněme si že v kombinacích, kde se dozvídáme informace o septimě i kvintě je za označením zákl. tónu a značky jestli je akord molový nejprve septima 7 a až poté kvinta 5.
Nonové akordy (5 tónů v rozmezí prima až nona)
Jde o akordy, kde se vyskytuje značka 9. Znamená to, že akord obsahuje kromě septimy také velkou nonu tj. vlastně velkou sekundu nad oktávou tj. 12+2= 14 půltónů. U akordu C9 to bude tón d. Kromě toho tento akord vždy automaticky obsahuje malou septimu, tj. tón bb. (akord C9 tedy obsahuje tóny c, e, g, bb, d). Nóna může být také malá označujeme ji 9b, 9-, (b9) a znamená to že půjde o tón vzdálený o 13 půltónů od zákl. tónu(jeden půltón nad oktávou 12+1). A potkáme se i se zvětšenou nónou se značkami 9#, 9+, (#9), které značí že jde o tón 15 půltónů nad základním tónem (3 půltóny nad oktávou).
Často používané nonakordy: C9, Cm9, Cmaj9, Cmaj9/5#, C9/6, C9b, C9#, C9/5b,
Pozor akord se značkou C6/9 neobsahuje malou septimu ale místo ní má velkou sextu.
Pro přehlednost se někdy doplňuje i označení septimy např. C7/b9
Pokud by byla přidána nona bez septimy museli bychom použít označení add9 viz níže.
Undecimové akordy (6 tónů v rozmezí prima až undecima)
Jde o akordy, kde se vyskytuje značka 11. Znamená to, že k akordu je přidaná čistá undecima tj. Vlastně čistá kvarta nad oktávou tj. 12+5= 17 půltónů. U akordu C11 to bude tón f. Kromě toho tento akord vždy automaticky obsahuje velkou nonu a malou septimu, tj. tóny d, bb. (akord C11 tedy obsahuje tóny c, e, g, bb, d, f). Potkáme se ještě se zvětšenou undecimou se označením 11#, 11+, (#11), které značí že jde o tón 18 půltónů nad základním tónem (6 půltóny nad oktávou). Zmenšená undecima se neužívá.
Tercdecimové akordy (7 tónů v rozmezí prima až tercdecima)
Jde o akordy, kde se vyskytuje značka 13. Znamená to, že k akordu je přidaná velká tercdecima tj. Vlastně velká sexta nad oktávou tj. 12+9= 21 půltónů. U akordu C13 to bude tón a. Kromě toho tento akord vždy automaticky obsahuje čistou undecimu, velkou nonu a malou septimu, tj. tóny f, d, b. (akord C13 tedy obsahuje tóny c, e, g, bb, d, f, a). Zřídka se potkáme ještě s malou tercdecimou se označením 13b, 13-, (b13), které značí že jde o tón 20 půltónů nad základním tónem (8 půltóny nad oktávou). Zvětšená undecima se neužívá.
Doplňkové zkratky
Cadd9 (tóny c, e, g, d). Zkratka add9 značí, že je přidán devátý tón-nona aniž bychom přidali septimu. Se zkratkou add se mohou pojit i další čísla a vždy jde o typ přidaného intervalu.
C/E akordy s lomítkem značí, že v basu daného akordu hrajeme jiný tón. V tomto případě E.
C13/no9 (tóny c, e, g, bb, f, a) Zkratka „no“ s číslem značí že je nějaký tón vynechán. V tomto případě jde o nonu „no9“, což by nebylo ani nutné značit. Důležité je však označit pokud by v akordu chyběla např. tercie no3, čímž se znepřehlední harmonická funkce.
Co u akordů můžeme vynechat? U kvintakordu by mělo zaznít vše - tzn. prima tercie i kvinta, protože vše je důležité. U septakordů(sedmiček) se často vynechá právě již zmíněná čistá kvinta, nikoli však pokud je kvinta alterovaná. U nonakordů(devítek) se může vynechat opět kvinta, méně často i základní tón, který si ucho posluchače dokáže doplnit z vnitřní harmonie skladby. Undecimové akordy (jedenáctky) často vynechávají kvintu, nónu, a někdy základní tón. A nakonec Tercdecimové akordy (třináctky) vynechají opět kvintu, undecimu, nonu, popř. i základní tón. Nejdůležitějšími se v akordu ukazují tercie a septima, které tvoří základní charakter akordu a chybět by neměli.